Prof. Ing. Pavel Pitter, DrSc.

Profesor Pitter se narodil v Českých Budějovicích. Po absolvování reálného gymnázia byl přijat na Vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze, kterou ukončil maturitou v roce 1950. V letech 1951 až 1956 studoval na Fakultě technologie paliv a vody tehdejší Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde byl již za studií i zaměstnán - zpočátku jako laborant, po absolvování jako asistent a v roce 1959 byl jmenován odborným asistentem. V roce 1963 obhájil titul kandidáta technických věd (CSc.), v roce 1978 byl jmenován docentem pro obor hydrochemie, následovalo udělení hodnosti doktora technických věc (DrSc.) v roce 1987 a jmenování profesorem pro obor technologie vody v roce 1990.

Pan profesor byl třináct let tajemníkem katedry a v roce 1989 byl zvolen vedoucím Ústavu technologie vody a prostředí; tuto funkci zastával až do roku 1997. Od roku 2002 působil jako emeritní profesor na Ústavu technologie vody a prostředí, kde se ještě v roce 2013 v letním semestru podílel na přednáškách z hydrochemie. Pedagogicky byl aktivní i mimo VŠCHT, připomeňme např. jeho přednášky z chemie vody na Stavební fakultě ČVUT v letech 1974 až 1990.

Svoji pedagogickou dráhu profesor Pitter započal v sedmdesátých letech minulého století převzetím přednášek a semináře z předmětu hydrochemie a napsáním skript „Chemie vody“, která později rozšířil a přejmenoval na „Hydrochemii“. Knižní podoba Hydrochemie vyšla v SNTL poprvé v roce 1981, následovala další vydání v letech 1990, 1999, 2009 (již ve Vydavatelství VŠCHT) a pravděpodobně ještě letos se dočkáme pátého vydání. Kniha Hydrochemie je dosud jedinou v ČR vydanou knižní publikací týkající se specificky hydrochemie a vyznačuje se velmi komplexním přístupem k problematice složení vod a hodnocení jejich jakosti. Publikační aktivita prof. Pittera však nestála jen na Hydrochemii, naopak byla mimořádně vysoká: pan profesor je autorem nebo spoluautorem celkem 260 publikací v časopisech nebo sbornících, sedmi skript a sedmi monografií, z nichž dvě byly vydány v zahraničí.

Vědecko-výzkumná práce prof. Pittera je spjata se studiem biologické rozložitelnosti organických látek ve vodách. Zkoumal vztahy mezi biodegradabilitou a chemickou strukturou širokého spektra organických látek, zejména však tenzidů. Spolu s doc. Chudobou se mu podařilo v roce 1990 vydat v nakladatelství CRC Press v USA monografii „Biodegradability of Organic Substances in the Aquatic Environment“.

Velmi přínosná byla snaha prof. Pittera prosadit v oblasti hydroanalytiky a hydrochemie důsledné používání jednotek SI soustavy a nové terminologie. V rámci svého působení v Českém normalizačním institutu resp. později v ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) se podílel na přípravě, revizi a zavádění norem ISO a EN do vodohospodářské praxe. Z dalších aktivit lze uvést např. jeho dlouhodobou spolupráci s MŽP týkající se vlivu pracích a čisticích prostředků na životní prostředí a dlouholetou aktivitu ve Vědecké radě Hydrobiologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích. O mimořádném uznání odborných kvalit prof. Pittera svědčí i jeho zvolení členem Inženýrské akademie České republiky (IA ČR) v roce 1999. Byl zakládajícím členem Československé asociace vodárenských expertů a byl členem Asociace pro vodu ČR. Fakulta technologie paliv a vody na VŠCHT ocenila odbornou a pedagogickou činnost profesora Pittera udělením Medaile prof. Ferdinanda Schulze (1985) a Medaile prof. Emila Votočka (2002). V roce 2009 obdržel od ÚNMZ Cenu Vladimíra Lista.

Díky svým osobním kvalitám byl všeobecně uznáván jako vynikající editor, vedoucí pedagogických či odborných skupin a předseda komisí. Byl v podstatě bezkonfliktní osobností. Nečinil ukvapená rozhodnutí, a tak obvykle neměl zapotřebí své názory a rozhodnutí zásadně měnit. Vždy se snažil o pokud možno objektivní přístup k pracovním i osobním problémům kolegů a měl smysl pro nenásilné řízení kolektivu. Pedagogicky ani odborně v podstatě nikomu nekonkuroval, neboť si vytvořil vlastní odbornou doménu. Významně přispěl k rozvoji hydrochemie a hydroanalytiky; pedagogické a publikační aktivity jej v ČR vynesly na první místo v oboru hydrochemie. Rovněž se stal mezinárodně uznávaným odborníkem na biodegradabilitu povrchově aktivních látek.