Doporučení pro praxi

Cílená eleminace volné DNA (eARG) na úpravně

Provoz úpravny vody musí tvořit první a klíčovou bariéru, která zabrání průniku jak samotných rezistentních bakterií (ARB), tak zejména jejich volné genetické informace (eARG) do distribuce.

1. 1. 1. 1. Zařazení membránových technologií: Pokud to technologie umožňuje, zařaďte ultrafiltraci (UF) nebo nanofiltraci (NF). Nanofiltrace funguje jako stoprocentní mechanická bariéra, která zabrání vstupu bakterií i volných fragmentů DNA, čímž eliminuje riziko transformace bakterií v biofilmech potrubí.
         2. Využití pokročilých oxidačních procesů (AOP) a ozonizace: Na rozdíl od chloru dokáže ozon a UV-AOP (UV/Cl₂ nebo UV/H₂O₂) účinně rozbít molekulární strukturu volné DNA (eARG).

Management biologické stability a zamezení selekce

Složení vody vstupující do distribuční sítě přímo ovlivňuje chování biofilmů v potrubí (zejména na litině a starších plastech).

1. 1. 1. 1. Optimalizace koagulace a pískové filtrace: Důsledné odstraňování organického znečištění (DOC) a suspendovaných částic snižuje množství živin pro tvorbu biofilmů v síti a minimalizuje unášené částice, na které se geny rezistence nejčastěji vážou.
         2. Kontrola oživení aktivního uhlí (GAU): Filtry s granulovaným aktivním uhlím pravidelně monitorujte a regenerujte. Staré uhlí s rozvinutým biofilmem může fungovat jako sekundární zdroj ARB a genů rezistence, které se následně uvolňují do upravené vody.
         3. Kontrola dávkování chloru: Standardní chlorace sice spolehlivě inaktivuje volné ARB, ale při dlouhodobém působení v síti může vyvíjet selekční tlak, který zvýhodňuje rezistentní kmeny. Chlorace na úpravně musí být přesně dávkovaná a kombinovaná s předchozím fyzikálním stupněm (filtrací), aby se minimalizovala nutnost vysokých dávek v síti.

Výběr materiálu potrubí má zásadní vliv na riziko AMR, ale musí být zvažován v kombinaci s dalšími faktory. Litinové systémy vyžadují zvýšenou pozornost kvůli korozi, a tedy kumulaci ARG. Plastové materiály jsou výhodnější z hlediska nižší koroze, ale stále vyžadují kontrolu tvorby biofilmů. Klíčová je kontrola stáří biofilmů a minimalizace korozních procesů, které slouží jako vhodný biotop pro šíření rezistence. Zcela zásadní je však eliminace stagnace vody v systému a kontrola těch částí spotřebiště, kde hrozí nízký odběr.  

Pro efektivní potlačení genů rezistence v pitné vodě nestačí pouze dokonalá technologie na úpravně. Rozhodující je management distribuční sítě včetně domovních rozvodů:

1. 1. 1. 1. Eliminace stagnace: pravidelné odkalování koncových hydrantů a minimalizace slepých ramen
         2. Obnova potrubí: prioritní výměna starší litiny a monitoring starších PE profilů (riziko selekce genů)
         3. Sanace vodojemů: cílení na biofilmy ve VDJ, kde dochází k iniciaci šíření některých genů